Bůh vs Ďábel (1 díl)

3. listopadu 2013 v 11:45 | LukasLongr |  Povídky(Smutné)
-Zde jsem se trochu rozvášnil a napsal nový příběh, odehrávající se na dětském táboře. Zbytek si přečtěte v následujícím díle.
-Poznámky: Obrázky ke každému článku už vkládat nebudu. Bojím se kopirajtu a hlavně nemám zrovna čas měnit obrázek ve Fotoshopu. Přeji pěkné čtení.


-Příběh začíná v malém tmavě zeleném táborovém stanu, který stál s dalšími v řadě. Při prvním pohledu na ztrouchnivělé, půl metru vysoké dřevěné stěny, na které držela stará látka, je znát postup rozkladu neudržovaného tábora. Dětského táboru, kam posílali chudé rodiny svoje děti, kvůli přívětivé ceně týdenního pobytu.
-Podívejme se do stanu, který stál na samém konci celého tábora, necelé tři metry od dvou latrín. Jak je určitě každému jasné, dřevěné, napůl rozpadlé latríny jsou noční můrou všech dítěte v táboru. Stejně tak i poslední stan, který obklopoval nepříjemný zápach.
-Ke svému neštěstí tam ale i přesto spala čtrnáctiletá dívka jménem Elly. Jen sto dvacet centimetrů dlouhá, rezavá a lehce hubená si protřela krásné zelené oči a s hlasitým zívnutím si protáhla rozlámané tělo. Položila nohy na studenou podlahu stanu a rychle vklouzla do černých tenisek. S odporem je změřila pohledem a vybavila si situaci, která se odehrávala den zpátky. Hodinu strávenou domlouváním matce, která se jí snažila přesvědčit, aby si vzala tenisky. Vůbec jí nezajímalo, že se nehodí do lesa. Chtěla jen ušetřit nově koupené odporně vypadající botasky.
-Naposledy se protáhla a přinutila své zlenivělé tělo k přesunu do zpřímené polohy. Prázdná postel vnutila Elly, vzpomenout si na důvod pobytu na tomto místě hrůzy. Měla si zde najít kamarády, jako každá normální dívka. Plná zlosti a nenávisti do ní kopla. Nepříjemná bolest v palci jí posadila zpět do postele, kde si hlavu s brekem položila na kolena. Už v tomto pekle přezdívající se jako dětský tábor nechtěla být ani minutu. Otřela si slzy a chytla ztrouchnivělé dvířka stanu. Za doprovodu hlasitého skřípotu je otevřela a vylezla do ledové noci.
-Hustá mlha uštědřila Elly nepříjemné objetí, které se jako vetřelec vetřel pod nohavice a dopřál jí nepříjemnou husí kůži, pokračující až do samých kořínků vlasů. Rukama si objala třesoucí se hruď a rozhlédla se po táboře. K jejímu štěstí mohla doprovázejícího vetřelce použít jako štít před nežádoucím pohledem otravné hlídky.
-Co nejtišeji kousek popošla a znechuceně se podívala na hnusně vypadající páchnoucí latrínu. Její zkřivený obličej dal jasně najevo, že zas tak odvážná není. Rychlím krokem prošla kolem stanu a pokračovala do zahaleného lesa.
-Už po pár krocích mlha zahalila tábor. Musela si dávat pozor, jinak by se mohla lehce ztratit. V takové zimě by jí tričko a úzké tepláky moc ke štěstí nepopřály. Když uznala, že je dost daleko od tábora, tak se schovala za nejbližší strom a trčící hlavou skenovala okolí. K jejímu nemilému překvapení se jak z nejhorší noční můry z mlhy vynořila silueta postavy. Rychle schovala koukající hlavu a se zatajeným dechem poslouchala blížící se kroky.
-"Je tu někdo," ozval se mužský hlas, nápadně podobající se vedoucímu tábora. Už není cesty zpět. Věděla, že se musí ozvat, protože by prošel všechny stany a bylo by to ještě horší. Zhluboka se nadechla a slabým hláskem odpověděla:
-"Já… Musela jsem na záchod." Její zelené oči hleděli na vysokou postavu vedoucího. Ten se rychle otočil a rozpačitě pokračoval:
-"Bylo vám jasně nařízeno, abyste chodili na latrínu. V lese se můžete lehce ztratit." Elly se zvedla a vylezla ze zákrytu. "Jak bychom to vysvětlovali tvým rodičům?" Řekl už přísným hlasem.
-"Moc se omlouvám, ale na latrínu jsem nechtěla jít. Strašně smrdí."
-"Tady jsi v přírodě. Zde žádnou krásně vonící toaletu nenajdeš. Děláte ze všeho strašnou vědu." Zapálil si cigaretu, kterou si vytáhl s maskáčů a otočil se k Elly. "Tak pojď a už žádné procházky!" Elly pokorně přikývla, ale netroufla se podívat do jeho očí. Vedoucí k ní přistoupil a ukazováčkem položeným na bradě přemístil její neposednou hlavu tak, aby vyděl do očí. "Jsi tu teprve první noc a je mně všechno jasné." Při dokončení věty uviděl v jejích očích zaujetí.
-"Jak to myslíte?"
-"Odhadl bych tě na zakřiknutou holku, která zoufale hledá novou kamarádku."
-"Tak to se mýlíte." Agresivně odrazila jeho ruku a hbitým pohybem se zbavila vysoké překážky´před sebou. Ale místo příjemného osvobozujícího pocitu ucítila palčivou bolest v levém rameni, za které jí vedoucí stihl chytnout.
-"No tak se uklidni. Nemyslel jsem to tak. Nechtěl jsem tě urazit." Elly sebou trhla. Stisk ale zesílil a jí bolestí stekla slza. "No tak. Teď hezky půjdeš do stanu a uklidníš se!" Jeho silná ruka zavelela vpřed a Elly jen bezmocně poslouchala její příkazy. Z této nepříjemné situace nejsou žádné možnosti, jak ven. Teď už z naprosté bezmoci naplno brečela.
-Až když uviděla první známky zadních částí stanů, tak si tričkem vysušila mokrý obličej od slz a vší silou se snažila zadržet pokračující pláč. Když se objevili před vchodem do stanu, tak jí surově hodil na postel a tichým, ale i tak výhružným hlasem přikázal:
-"Tady zůstaneš tak dlouho, dokut pro tebe nepřijdu! Mluvím doufám dost jasně?" Její červené vystrašeně oči pohledli na vedoucího. "Jasný?" Vylekaně přikývla a rychle si zalezla do studeného spacáku. Naštěstí skřípot dvířek napověděl, že už odešel.
-Studený spacák donutil Elly, schoulit se do klubíčka. Vystrašil jí v takové míře, že si zapomněla sundat tenisky. V tento okamžik jí to ale nezajímalo. Zavřela oči ve snaze usnou a alespoň na krátký moment utéct z tohoto místa, připomínající ďáblův revír.

***

-Trumpeta oznamující ráno, probudila Elly z tvrdého spánku a připomněla nepříjemnou vzpomínku na studenou noc. Teď už s čistou hlavou zavřela oči a s úsměvem čekala na vedoucího, který v noci naléhal, že si jí vyzvedne osobně.
-Najednou jí někdo chytl za trup a tvrdě zchodil na podlahu. Vystrašeně pohlédla nad sebe a uviděla vysokou postavu vedoucího. Opřel si své silné ruce v bok a zlostně začal chrlit oheň:
-"Všichni jsou nastoupeni na ranní rozcvičku a ty se tu válíš?" Elly ztuha polkla a odpověděla:
-"Ale vy jste říkal, že si pro mě přijdete osobně." Rozzlobený pohled napověděl špatně podanou odpověď. Nehodlala ale zase sklonit hlavu jako poslušný pec. Zhluboka se nadechla a se zvýšeným hlasem pokračovala. "Proč jste na mě takový? Nic jsem vám neudělala. Tábor se má uchovat jako šťastná vzpomínka a ne týden plný hrůzy." Ve stanu převládlo na malý okamžik hrobové ticho. Jeho udivený pohled na vyčkávající Elly dodával atmosféře jedinečný moment. Reakce jí ale potvrdila, že od okamžiku nemůže moc čekat, protože jeho svírající dlaně posunuli Elly v akci postupující ze stanu.
-Venku spatřili dotěrné pohledy celého tábora, což zapříčinilo silný pud nezastavitelného pláče. K jejímu štěstí silný tlak na ramenou napovídal trasu pohybu pokračující z tábora. I přes opětovný zápach latrín děkovala bohu za ušetření dalšímu pokračovaní nepříjemné výměny pohledu. Znepokojil jí až pohled na osamocenou latrínu, umístěna docela daleko od tábora.
-Až když vedoucí otevřel dvířka, její obavy se splnily. Než si stačila uvědomit co se vůbec děje, tak se ocitla v tmavém klaustrofobickém místě.
-Bezmocně začala bouchat na dveře. Nedokázala si představit, že by měla setrvat v tak neuvěřitelně zapáchajícím prostoru ani minutu. Nad její myslí vyhrála naprostá bezmoc a panika, ze které se projevil hlasitý dlouhý křik. Po opětovném zakřičení jí duší projelo příjemné světlo, vycházející z otevřených dveří latríny. Bez zbytečného přemýšlení vyletěla ven jak kulový blesk a obdařila neznámou postavu obětím, doprovázející děkovnými slovy:
-"Děkuji moc." A přitiskla se ještě silněji. Obětí opětovala a zaskočeně odpověděla:
-"Nemáš za co. Slyšela jsem křik, tak jsem se musela podívat, co se děje." Elly jí pustila a podáním ruky se představila:
-"Já jsem Elly."
-"Syndy." Při vyslovení svého jména si lehce nadhodila perfektně zářící blond vlasy. Její krásný kulatý obličej působil s nádherným hlasem, jako kdyby potkala pravou princeznu. Podle stejné výšky Elly usoudila, že může mít i stejný věk. "A proč tě tu zavřel? Jestli se teda může zeptat."
-"Asi si na mě zasedl. A přitom jsem nic hrozného neudělala… Kdyby nebylo tebe." Při dokončení věty se po hodně dlouhé době usmála. Už si ani nepamatovala, kdy se naposledy cítila tak krásně. Dokonalí okamžik štěstí.
-"Možná jsme se měli potkat." Úsudek obdařený úsměvem Elly ukázal možnost, že si našla kamarádku. Kdyby se ohlédla zpět, tak vlastně první kamarádka, kterou za svůj život plný posměchu a trápení měla. "Věříš na osud?" Elly se na chvilku zamyslela.
-"No…, abych řekla pravdu, tak jsem nikdy nepřemýšlela nad osudem. Jedno vím ale jistě. Od téhle chvíle věřím."
-"Měli bychom raději někam zmizet." Zkoumavě se Syndy podívala kolem sebe a poté pokračovala. "Určitě nechceš, aby nás tu chytl. Nedivila bych se, kdyby nás tam zavřel obě." S hlasitým smíchem se vydali hlouběji do lesa.
-"A hlavně se ten puch už nedá dýchat." Po chvilce se Elly zastavila a ohlédla se za sebe. "Už jsme dost daleko. Nevidím ani latrínu."
-"Přece tady nebudeme sedět. Raději se procházím a nejraději lesem."
-"Nechtěla bych se ztratit." Syndy vypustila nezadržitelný smích. Plácla Elly po zádech a utíkala se slovy:
-"Máš babu."
-"To neplatí." A se smíchem jí následovala. Ale už po pár metrech plných překážek v podobě spadených větví zjistili, že se jí pomalu ztrácí. "Počkej na mě. Jsi moc rychlá… Syndy!" Už jí ale nepomohlo ani hlasité zavolání. Sprintem vletěla do houští, které jí nepříjemně podrápalo celé ruce. Bolestně zaúpěla a s přinucením zastavila. Opatrně se vysoukala z nepřátelského sevření ostrých jehliček a opřela se o nejbližší strom.
-Z hlubokých škrábanců začali vytékat proužky rudě červené krve. S pláčem na krajíčku začala ohledávat štípající rány. Při pohledu na svoje dlaně se zděsila. Samým štěstím z nové kamarádky přehlédla do krve rozbité dlaně, kterými se bezmocně snažila dostat z latríny. Ty se projevili se zpožděním v silnou bolest. Nemohla už dále čekat. Potřebovala lékařskou pomoc.
-Naposledy se zkoumavým pohledem rozhlédla po Syndy a opírajíc o každý strom se rozběhla zpět do táboru. K jejímu štěstí potkala zástupkyni vedoucího, která se ustrašeně rozběhla naproti se slovy:
-"Můj ty bože, co se ti proboha stalo?" Elly jí unaveně padla do náruče a ve snaze popadnou dech, odpověděla:
-"Vběhla jsem do houští." Vedoucí jí opatrně vedla do stanu, označený červeným křížem. "Musíte najít Syndy. Zůstala v lese." Udiveně se na ní podívala.
-"A co jste tam můj bože dělali? Co jste si mysleli?" Elly ale nestihla odpovědět, protože vstoupili do ošetřujícího stanu, kde se setkala s nepříjemným pohledem hlavního vedoucího. Ale místo otravných řečí uviděla otevírající se rty bez jakéhokoliv náznaku zvuku, odehrávající se kolem Elly. Nedokázala si vůbec vysvětlit, co se děje. Zjištění, že se nemůže pohnou, ale ani promluvit, pustilo do Ellý strach, který nedokázala žádným způsobem dostat ven. Jen bezmocně sledovala míhající obličeje nad jejím tělem, které se začaly rozmazávat, až dočista zmizely.

Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Bůh vs Ďábel (1 díl))?

Ano 50% (2)
Ne 50% (2)

Komentáře

1 Marzia Marzia | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 17:36 | Reagovat

Ahoj. Ráda bych tě pozvala do mého nového KNIŽNÍHO KLUBU. Prosím, mrkni se :-)

2 Jana Blažková Jana Blažková | Web | 7. listopadu 2013 v 22:56 | Reagovat

děsiví :D po tomhle bych na tábor asi nešla :D

3 Amy Amy | Web | 18. února 2014 v 16:48 | Reagovat

Zajímavé... :D Určitě si ještě přečtu pokračování, zatím mě to docela napíná. :) (I když pochybuji, že bych kdy chtěla na podobný tábor! :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama