Navždy ztraceni (8 díl)

10. října 2013 v 17:58 | LukasLongr |  Navždy ztraceni
  • Všechny vás zdravím. Dnes tu máme osmí díl povídky na pokračování. Předchozí díl byl spíše nudný, a proto se budu snažit další posunout do první zápletky. Přeji pěkné čtení.


13. 6. 2011
10:58
(8 díl)
  • "Máš hlad," zeptal se jí Honza?
  • "Snědla bych ještě malí kousek masa," odpověděla Eva.
  • "Tak já to zařídím. Nevíš náhodou, kde bych našel Karolínu, která připravuje maso?"
  • "No hned u provizorního stolu. Tam se připravuje maso." Honza se zvednul a rozhlédl se po táboře. Na druhé straně ohně uviděl nějakou ženu, která odřezávala kus masa z divokého prasete. Obešel oheň, a co nejpřátelštěji se představil:
  • "Zdravím, já jsem Honza. Podle zvěstí tu připravujete nějaké speciální maso." Žena se na něj otočila a obdařila ho pěkným úsměvem:
  • "Ano. Nevím, jestli zrovna speciální, ale ke svému účelu určitě postačí. Jinak já se jmenuji Karolína." Zase se na něj usmála a pokračovala. "A kolik chceš plátků masa?"
  • "Tři budou stačit."
  • "Po takové práci si zasloužíš pořádné množství jídla."
  • "Ale ne. Všechno to pro mě není. Jedno maso je pro jednu mou kamarádku." Karolína podala alobal s třemi kousky masa.
  • "Jednu kamarádka?" Honza se na ní usmál a bez odpovědi se přesunul k ohni, kde položil maso na šikovný rozpálený kámen. Mávl na rozloučení a sednul si před Evu.
  • "Maso se už připravuje. Chceš…" Větu ale nedořekl, protože ho Tomáš vzal za rameno se slovy:
  • "Můžeš jít na chvilku semnou? Potřeboval bych s tebou hned mluvit." Honza se zvedl a odpověděl:
  • "No můžu. Zajímalo by mě, co tak důležitého potřebuješ?" Oba se přemístili k ohni a Tomáš pokračoval:
  • "Tereza se někam ztratila. Už jsem jí nějakou dobu neviděl. Kdy jsi jí viděl naposledy?"
  • "No. Když jsem objevil piloty. Seděla s tebou u ohně. A díval ses pořádně? Určitě se někam schovala, aby nemusela pomáhat."
  • "Tak teď jsi na to kápl. Podívám se kolem táboru. Nedivil bych se, kdyby se schovala do trupu."
  • "Tam jí nedostaneš. Nemá ráda krev."
  • "Já se teda podívám kolem a ty posnídej. Maso máš už skoro hotové." Na maso úplně zapomněl. Rychle k němu skočil a obrátil je na druhou stranu. Naštěstí se nespálili. Rozhlédl se, jestli neuvidí Terezu a vrátil se zase k Evě.
  • "Maso za chvilku bude hotové. Mám už docela hlad."
  • "Teď jsem si uvědomila, že o tobě nic nevím."
  • "No, abych řekl pravdu, tak jsem na tom stejně. Jaké máš například zájmy?" Její úsměv od ucha k uchu Honzu omámil.
  • "Moc zájmů zrovna nemám. Jsem fotografka a na tento výlet jsem jela kvůli tomu. Chtěla bych se někdy svými fotky proslavit v nějakém slavném cestopisu, ale na to bych potřebovala lepší fotoaparát. Je mi už dvacet a jedinou chvíli v mém fotografickém životě jsem měla na základní škole."
  • "Nesmíš si to tak brát. Hlavně když tě to baví. Já jsem chovatel ještěrů a nemůžu říct, že bych s tím měl prorazit díru do světa. Beru to jako koníček. Jak v zoologické, tak doma."
  • "Ty pracuješ v zoo?" Na jejím výraze poznal, že jí zaujal.
  • "Ano. Jsem ošetřovatel. Vždy to byl můj sen." Eva chytla Honzu za ruku a něžně ho políbila na tvář. Poté přejela k uchu a pošeptala mu do ucha:
  • "Děkuji." Neměl na to co říct. Bylo mu jasné, proč děkuje. Opatrně jí zase položil na spacák a šel pro maso. Podle hodinek, na kterých bylo 11:20, muselo být už hotové a měl pravdu.
  • Oba začali spokojeně jíst. Byl už rád, že má něco teplého v žaludku.

***
  • Když se po menším šlofíku probudil, ucítil chladný vítr, který ho pohladil po tváři. Zvednul se a pořádně se protáhnul. Eva ležela vedle něj a spokojeně si pochrupovala. Po rozhlédnutí po táboře zjistil, že se pořád ještě pracuje na přístřešku. Ale v tento moment byla kostra střechy hotová a zakrývaly jí vegetací.
  • "Doufám, že ses vyspal dobře," uslyšel za sebou Tomášův hlas? Honza se na něj usmál a odpověděl:
  • "Ani nevím, jak jsem usnul."
  • "Asi jsi byl hodně unavený. Prospat celé odpoledne." Honza se zarazil a kouknul na hodinky. Vážně bylo už 18:42.
  • "To jsem vážně prospal celý den? To snad není možný. Co budu dělat přes noc?"
  • "Vidím to tak, že budeš hlídat oheň."
  • "Tak to mám vážně radost. Jen nevím, jestli to mám za trest, nebo za dobře odvedenou práci." Chvilku zavládlo mezi oběma ticho, než si Honza vzpomenul na Terezu. "Teď jsem si vzpomněl. Našel jsi Terezu?"
  • "Jistě že jsem jí našel. Poflakovala se hned za trupem. Mám na ní šestý smysl. Za tu dobu, co jsme sourozenci, jsem se už něco naučil."
  • "Jak jinak. Zbilo ještě nějaké maso? Nedá se říct, že nemám hlad."
  • "Určitě. Vezmi si rovnou z kamene. Děláme to průběžně pro všechny." Oba se zvedli a sednuli si i s masem hned k ohni. Nádherně hřál a Honza si připomněl spoustu dalších vzpomínek na táboření s Tomášem. "Trup budeme zapalovat kolem deváté hodiny. Máme tak velkou šanci, že nás uvidí letadlo." Ukončili debatu a mlčky se pustili do jídla. Vyrušil je až Karel:
  • "Mám pro vás špatnou zprávu. Vaše kamarádka odešla za hranice tábora. Mohla by se lehce ztratit." Honza se rychle zvednul a upřel svůj pohled na Karla se slovy:
  • "A v jakých místech jsi jí viděl?"
  • "Kousek tímto směrem. Když si pohneme, tak jí možná doženeme." Tomáš se zvednul a vmísil se do debaty:
  • "Ale raději půjdeme jen my tři. Jinak by propukla panika."
  • "To máš pravdu. Neměl jsem ani v plánu říkat to někomu jinému." Honza položil zbývající kousek masa a dali se rychlým krokem po stopách Tereze. Už po pár metrech si Karel všiml červené skvrny na stromě. Hned bylo znát, že klesla nálada.
Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Navždy ztraceni (8 díl))?

Ano 66.7% (2)
Ne 33.3% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama