Navždy ztraceni (7 díl)

1. října 2013 v 18:29 | LukasLongr |  Navždy ztraceni
  • Po dlouhé době vás všechny zdravím sedmým dílem povídky "Navždy ztraceni". Předchozím díle se pasažéři ztroskotaného letadlu dozvěděli o mrtvých pilotech. Domluvili se, že celí trup spálí, ale předtím postaví nějaký přístřešek. Honza vzal svůj nůž a přihlásil se k sekání bambusu. Přeji pěkné čtení.

13. 6. 2011
7:15
(7 díl)
  • Pomalu začalo vycházet slunce. Honza si otřel zpocené čelo a unaveně se opřel o bambus. Netušil, kde se mohl Tomáš tak dlouho zdržet. Rozhlédl se kolem sebe a pokračoval v práci. Musel ještě pořádně máknout, protože zrovna velké množství kusů za tu dobu nepřipravil. Podle oka uznal, že hromada se skládá z deseti bambusů, které se později budou moci ještě zpracovat na menší.
  • Najednou za sebou uslyšel hlasité křupnutí halouzky. Rychle se otočil a ke svému překvapení uviděl Tomáše, který provinilým hlasem řekl:
  • "Promiň, že jsem nepřišel dřív, ale pomáhal jsem ještě Karlovi s jednou prácičkou." Honza se na něj udiveně podíval a zeptal se:
  • "A jakou prácičku? Myslel jsem, že se bude starat o Evu?"
  • "On se právě o ní stará a potřeboval trochu pomoci s úpravou terénu."
  • "A jakou bude mít přístřešek rozlohu?"
  • "Pohle toho, co jsem viděl, bude mít minimálně dvacet pět metrů čtverečních. Ale myslím si, že bychom jí měli zvětšit, protože nás zrovna málo není. Deset osob se tam nevleze."
  • "To si už zařídí Karel nebo někdo u letadla. My máme za úkol nashromáždit co největší množství bambusu. Já je budu sekat a ty odnášet na hromady, které později budeme muset odnosit k letadlu." Honza za sebou uviděl vysokou svalnatou postavu, která ho vylekala.
  • "Zdravím. Jmenuji se Patrik a byl jsem poslán vám pomoci s přesunem bambusu k letadlu," řekl silným hlasem.
  • "Tebe nám seslal sám bůh. Zrovna jsme o tom mluvili. Já se jmenuji Tomáš a tohle je Honza. Budeme rádi, když nám pomůžeš. Vidím to tak, že já budu tahat bambus na hromady a ty si s tím už nějak poradíš. Co na to říkáš?" Jeho mohutná hlava se zasmála.
  • "To zní dobře. Proto jsem také tu." Každý se bez řečí pustil do své práce. Měli ještě co dělat.

***

  • Po třech hodinách práce bez pořádného odpočinku přišel Patrik pro další bambus s příjemnou novinkou:
  • "Mám vám od Karla vzkázat, že to už stačí. Máte se vrátit k letadlu." Honza se unaveně zvednul a vesele řekl:
  • "Tak to jsem rád. Už jsem myslel, že si odrovnám zápěstí. Není to zrovna žádná sranda. Ale co to tu říkám. Vždyť ty mám mnohem horší práci."
  • "Každá práce je těžká. A hlavně já jsem zvyklí nosit velké množství těžkého materiálu. Beru to jako posilovnu." Oba se zasmáli a pomalu se vydali k letadlu. "Tomáš se omlouvá, ale byla ho potřeba u terénních úprav. Osvědčil se. Ostatní nemají žádnou chuť do práce. Nejraději by seděli u ohně a nic nedělali."
  • "Já to chápu. Bylo nás tu zbytečně moc. Dva na tuto práci bohatě stačili."
  • "Až dojdeme k táboru, tak si určitě dej divoké prase. Ulovil ho náš lovec."
  • "My máme lovce?"
  • "Také jsem se divil. Asi v sedm ráno přišel a na zádech měl připravené prase."
  • "A neudělalo se nějak moc rychle?"
  • "Co tě nemá. Nedali jsme ho celé na oheň. Všichni měli hlad. Udělali se plánky a připravili se na kameni." Před nimi se objevili už první známky tábora. V rozloze asi padesáti metrů byl upravený povrch. Stromy, které zasahovali do přístřešku, použili jako nosníky a asi tři metry nad nimi byli už první známky střechy.
  • "Jak vidím, tak jste si pospíšili. Teprve je 10:48 a vy už mate postavený skoro celý přístřešek."
  • "Ještě musíme udělat nepromokavou pokrývku střechy," řekl Karel, který se k nim mezitím přidal. "Jsme vám hoši velmi zavázaný. Bez vás bychom tohle nedokázaly." Honza se zasmál a odpověděl:
  • "Spíše poděkuj mému ostrému noži." Honzova odpověď oba pěkně pobavila.
  • "Pěkná odpověď. Dej si divočinu na ohni. Je to specialita Karolíny."
  • "No… a co Eva. Jak jí je?"
  • "Eva je v pořádku. Přestěhovali jsme jí k ohni. Dala si trochu masa a hned vypadá líp. Jen její noha není zrovna v pořádku."
  • "Tak to se nejdříve půjdu podívat za ní."
  • "Dobře, tak se měj." Rozešli se každý svojí cestou. Honza se přesunul k ohni, kde ležela Eva. Měla pod sebou spacák a pod hlavou polštář. Když uviděla Honzu, uvítala ho krásným úsměvem.
  • "Jak se ti vedlo, co jsem tu nebyl," zeptal se Honza, který si sedl vedle ní?
  • "Bez tebe to za moc nestálo," odpověděla Eva a chytla ho za ruku.


Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Navždy ztraceni (7 díl))?

Ano 50% (2)
Ne 50% (2)

Komentáře

1 Le MonTe Le MonTe | E-mail | 1. října 2013 v 20:08 | Reagovat

Zase super! :) Jen tak dál, moc se mi to líbí!! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama