Navždy ztraceni (10 díl)

17. října 2013 v 15:03 | LukasLongr |  Navždy ztraceni
  • Ke svému překvapení jsem připravil další díl příběhu "Navždy ztraceni". V předchozí části se Honza dostal pádem do propasti, kde se dostal to jeskyně, která skrývala zajímavý přístroj s malým plamínkem. V téhle části se příběh posune v nepříjemném směru. Tedy z pohledu hlavní hrdiny. Přeji pěkné čtení.

13. 6. 2011
20:12
(10 díl)
  • Najednou uslyšel blížící se kroky doprovázející hlasem. Rychle zhasl svoje hodinky a odplížil se do nejbližšího rohu, kde se přikrčil a vyčkával, kdo se tu objeví. Podle zesilujících se kroků a hlasů poznal, že se k němu blíži minimálně dvě osoby. Utřel ze svého čela stékající pot a snažil se co nejvíce uklidnit zrychlený dech.
  • Obě postavy pokračovali až k malému plamínku, kde Honza začal rozeznávat základní rysy obličeje obou osob. Jako první, co zpozoroval, byla mohutná postava překrývající druhou ještě mohutnější. Nedokázal si vysvětlit, jak se mohli v takové tmě vůbec vyznat, protože neměli u sebe žádné světlo.
  • Menší postava se sklonila k přístroji a hrubým hlasem se zeptala:
  • "Zajímalo by mě, proč musím zrovna já do tohoto labyrintu. Mohl to zhasit kdokoliv jiný. Někdy mně připadne, že dostáváme ty nejhorší úkoly." Ta mohutnější postava zkřížila ruce na prsou a se zlostí odpověděla:
  • "Dostáváme takové úkoly, protože jsi poslední rozkaz posral. Neměl jsem ti to říkat, ale bude lepší, když to raději víš."
  • "Co je to za hovadinu? Já jsem nic neposral. Udělal jsem přesně to, co jsi mně řekl. Nemohl jsem to nijak ovlivnit."
  • "Nemohl jsi to nijak ovlivnit? Co to tu meleš za blbosti?" Pokračoval už se zvýšeným hlasem. "Spoléhaly na tebe a ty jsi ho nechal utéct. Běžel přesně ke tvému stanovišti a místo toho, abys odklonil jeho trasu do pasti, tak ses nechal přeprat."
  • "Chtěl bych vidět tebe. Byl rychlejší, než jste myslely. Neměl jsem nejmenší šanci. Než jsem mu stačil skočit do cesty, tak byl přímo u mě a povalil mě na zem."
  • "Takže ses nechal sejmout malým dítětem? To se tu snažíš říct?"
  • "Neměl sílu jako dítě. Byl neuvěřitelně silný. Dal bych svůj denní příděl jídla na to, že bys skončil stejně."
  • "Víš co, nemá to žádnou cenu se s tebou hádat. Sfoukni ten plamínek, ať už můžeme konečně odejít. Je tu chladno." Okamžik se na sebe ještě bezeslově dívali a poté sfouknul plamínek a odešli. Než si Honza srovnal myšlenky, tak ho obklopilo zase naprosté ticho.
  • Rychle se zvedl a s rozsvícenými hodinkami šel stejným směrem, jako obě neznáme osoby. Velmi ho zajímalo, kdo to mohl být a proč se snažili chytit nějaké malé dítě. Ale více ho hřála myšlenka, že by se mohl konečně odtud dostat na čerstvý vzduch a světlo.
  • Ani ne za půl hodiny ucítil mírný průvan. Musel být už blízko konce této temné a vlhké jeskyně. A po chvilce se jeho přání splnilo. Přímo před sebou uviděl konec jeskyně lemovaný vegetací. Nasadil si hodinky, na kterých bylo 21:01, a zhasl je. S pořádným nádechem se zastavil u vchodu do jeskyně a užíval si toho čerstvého vzduchu, který ho obklopoval.
  • "Co tu děláš," uslyšel za sebou neznámí hlas? Pomalu se otočil a uviděl sedící siluetu, zakrytou stínem. "Na něco jsem se tě ptal?" Se zvýšeným hlasem se zvednul.
  • "No…, hlavně se uklidněte…, nechci žádné problémy. Jen jsem se ztratil v jeskyni," odpověděl s třesoucím se hlasem Honza.
  • "Tak ztratil? Co to tu meleš" Během sekundy se objevil u Honze a chytl ho kolem krku. Měl tak silný stisk, že se nedokázal na nic zmoci. Jednou rukou ho zvedl nad zem a začal ho dusit. "Ptal jsem se tě, kde ses vzal na tomto ostrově? Identifikuj se!" Z Honzových úst vyšel tichý vzdech. Na nic víc se nezmohl. "Ke které patříš skupině?" A povolit trochu stisk, aby mohl odpovědět.
  • "Před chvilkou tudy prošli." Muž zkřivil obličej a svůj stisk zase utáhnul.
  • "Tak to ne. Tady něco smrdí. Půjdeš hezky semnou." Silně s Honzou švihnul na zem a začal mu svazovat ruce za záda. Při utažení se neubránil bolestnému zaúpění, protože se mu provaz zařezal do zápěstí.
  • Zvedl ho na nohy a svižným krokem ho vedl po vyšlapané pěšině do džungle. Už po prvních krocích si začal uvědomovat, že je s ním amen. Mohl mu vysvětlit, jak se dostal na tento ostrov, ale něco mu říkalo, aby to raději nedělal. Mohli to být kanibalové. Ale nevysvětlovalo by to jazyk, který používali.
Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Navždy ztraceni (10 díl))?

Ano 50% (2)
Ne 50% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama