Navždy ztraceni (5 díl)

16. června 2013 v 12:47 | LukasLongr |  Navždy ztraceni
  • Zdravím všechny. Včera v noci se mně nechtělo spát, tak jsem se rozhodl napsat pátý díl povídky "Navždy ztraceni". V předchozím díle se Honza probudil po halucinacích, které ho pronásledovali jako vlastní stín a ještě aby to nestačilo, našel polomrtvou Evu v zadní části letadla. V sevření svých dlaní oba usnuli. Přeji pěkné čtení.

Den druhý
12. 6. 2011
5:09
(5 díl)
  • Honza se probudil ležící u Evy. Pořád jí ještě něžně držel za ruku. Opatrně jí pustil a protáhl si bolavé kolena. Přes noc se musela z tropického horka snížit teplota na pár stupňů nad nulou. Vzal si prázdnou lahev a šel jí naplnit ven nějakou vodou, kterou měl v plánu nechat do ní stéct z listí.
  • Rozhlédl se kolem letadla. Ostatní leželi u ohně, který pomalu dohoříval. Kleknou si k Tomášovi, který ležel hned u letadla a zatřásl s ním. S těží rozlepil oči, ale probudil se. Protřel si obličej a unaveně se zeptal:
  • "Co se děje?"
  • "Ale nic. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli bys nešel se mnou pro nějakou vodu," odpověděl potichu Honza?
  • "Tak teď už půjdu s tebou, když jsem vzhůru. Kde jsi byl v noci?" Oba se zvedli a vycházkovou chůzí se vydali hlouběji do džungle.
  • "Byl jsem u jedné holky. Má zlomenou nohu a všichni se chovají, jako by tu nebyla. Kdybych jí nenašel, umřela by žízní."
  • "To si děláš srandu. A vážně má zlomenou nohu?"
  • "Řekl bych, že dokonce otevřenou zlomeninu. Její noha je jednou tak velká."
  • "Tak to je hodně špatný. Měli by nás co nejrychleji najít, jinak…"
  • "Ani to nevyslovuj." Tomáš se zastavil a zadíval se podezíravě Honzovi do očí.
  • "Ty k ní něco cítíš?"
  • "Má jméno."
  • "No promiň, ale ještě jsi mně ho nestihl povědět."
  • "Jmenuje se Eva."
  • "Ale." Pokračoval už s úsměvem. "Ty jsi na Evy nějak připoutaný. Myslíš si snad, že ti nahradí tvou bývalou přítelkyni? Stejné jméno nic nezaručí."
  • "Ale ne. Prostě jsem byl jediný, kdo se Evě nebál být nablízku, a chytnula mě za ruku."
  • "Tak takové situace lidi sbližují. Vůbec se nedivým, že k tobě začala mít nějaké city. Musíme jí zachránit před…"
  • "Neříkej to! Postarám se o ni. Napadlo mě, že bych mohl nashromáždit více vody, abych se mohl pokusit tu nohu zchladit."
  • "To je dobrý nápad, jen bychom si měli pohnout, než všechna rosa zmizí. Kolik je hodin?" Honza se podíval na hodinky."
  • "Už je 5:32. Měli bychom spíše najít nějakou pitnou vodu. Jsme přece v džungli, musí tady být nějaký pramen." Tomáš mu podal naplněnou lahev vodou.
  • "Není to špatný nápad, ale nejprve bych se šel podívat na Evu a dát jí napít. Potřebuje hodně vody."
  • "Jak jsi dokázal naplnit celou lahev za necelou půl hodinu?"
  • "Víš, já jsem jednou byl s jednou výpravou na takové malé výpravě v pralesu. Museli jsme si obstarávat vodu a jídlo na místě."
  • "Takže dokážeš něco ulovit?"
  • "Učili mě vyrobit si luk a pak s ním ulovit většinou divočáka."
  • "A povedlo se ti někdy něco ulovit?"
  • "Ne, ale naučil jsem se najít červy." Ohnul se k mokré, mechem pokryté země a nadzvedl spadenou kůru. Pod ní se to hýbalo životem. "Mají v sobě spoustu živin, které by potřebovala Eva."
  • "Ještě že jsem tě probudil. Jak je chceš pochytat?"
  • "Běž jí zatím probudit a děj jí napít. Za chvilku jsem..?"Zarazil se, protože nevěděl, kam má jít.
  • "V letadle. Tak zatím. Dávej hlavně na sebe pozor." Poklepal Tomáše po rameni a rychlou chůzí šel k letadlu. Eva ještě spala. Něžně s ní zatřepal, ale bez reakce. Honzovi projel mráz po zádech. Třesoucí se rukou zkusil tep na krční tepně. Honzova hlava klesla do jejího klína. Byla mrtvá.
  • "Co se děje," uslyšel slabí hlásek nad sebou. Rychle zvedl hlavu se slovy:
  • "Ty žiješ? Neměla jsi žádný tep."
  • "Neboj. Mě se tak snadno nezbavíš." Její krásná tvář se přitom rozzářila radostí. Nedokázal si pomoci. Zavřel oči a přiblížil se k jejím rtům. Ucítil krásný teplý dotek. Připomnělo mu to polibek od bývalé přítelkyně. Vypadala naprosto stejně jako Eva. Byl si jistý, že nemají jen stejné jméno.
  • "Pardon že ruším," vyhrkl ze sebe zaskočený Tomáš. "Přinesl jsem ty červy."
  • "V pohodě. A bude je muset jíst živé," zeptal se Honza? Eva vykulila oči a vyděšeně se zeptala:
  • "To jako budu muset jíst živý červy? To si doufám děláte srandu?"
  • "Mají živiny, které potřebuješ. Tomáš v tomto má praxi."
  • "No dobře. Doufám jen, že jich nebude moc?" Tomáš přistoupil k Evě a řekl:
  • "Čím víc, tím líp." A podal jí plnou dózu. Eva si jí s nechutí vzala a nejistě jednoho chytila do ruky. Byl dlouhý jeden centimetr a celí býlí. Hodila ho do pusy a rychle rozžvýkala. Usmála se a řekla:
  • "Nejsou zas tak špatný. Kdybych si odmyslela vzhled a mrštnost, tak mně ale chutnali víc. Ale co." Vzala hrst a nasypala si je do pusy. S chutí přežvykovala a koutkem oka pokukovala po Honzovi.
  • "Jdu se kouknout po dalších. Mohli by se hodit." Vzal si prázdnou dózu a s úsměvem vyšel z letadla. Honza se podíval na Evu a řekl:
  • "Tady máš zbytek vody. Zkusím tady někde najít nějaké prášky. Snad budu mít štěstí." Zvednul se a začal prohlížet batohy. Podíval se na hodinky. Bylo už 6:02 a určitě nechtěl, aby ho někdo nachytal.
  • Když se objevil u dveří k pilotům, znejistěl. Opatrně chytnul za kliku a se skřípotem je otevřel. Srdce mu divem nevyskočilo z hrudníku.
Pokračování příště

Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Navždy ztraceni (5 díl))?

Ano 66.7% (2)
Ne 33.3% (1)

Komentáře

1 -Sweet Strawberry- -Sweet Strawberry- | Web | 17. června 2013 v 23:38 | Reagovat

super, těším se na další část :)

2 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 18. června 2013 v 8:30 | Reagovat

[1]:Budu se snažit do dvou dní, ale nic neslibuji, protože pracuji na povídce k tématu týdne. Musí být super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama