Navždy ztraceni (3 díl)

7. června 2013 v 11:24 | LukasLongr |  Navždy ztraceni
  • Přeji pěkný den. Konečně jsem dokončil třetí díl kapitolové povídky "Navždy ztraceni". V předchozím díle jste si mohli přečíst o neuvěřitelném štěstí pasažérů letadla, kteří přežili. Díl končí útokem divočáka, kterého trefí šíp. Přeji pěkné čtení.

10. 6. 2011
9:04
(3 díl)
  • Honza rozhrnul křoví a nakoukl za něj. Ale až na všude přítomnou vegetaci neviděl nic. Podíval se naposled ke zničenému letadlu, aby se ujistil, jestli někdo nehledá dítě, ale nikoho neviděl. Teď se musel rozhodnout. Buď půjde pro pomoc, nebo ho rychle najde. Nemá čas, musí to dítě najít.
  • Vstoupil za keř. Kolem letadla to bylo zpustošené, ale zde Honzu okupovala hustá vegetace, která mu při prodírání ponechávala pěkně svědivé škrábance. Už po deseti metrech si sedl na zem, protože nedokázal jít dál. Byl unavený a k tomu ho svědili poškrabané ruce.
  • "Haló, kde jsi? Ozvi se," zakřičel Honza. Žádná odpověď se mu ale nedostavila. "Tohle místo na schovávanou není vhodné. Kde jsi." Zase žádná odpověď. Sebral všechnu sílu a postavil se na nohy. Rozhlédl se pořádně kolem sebe a k jeho překvapení uviděl polámané větvičky. Vydal se tedy tím směrem. Jestli si dobře pamatoval, tak měl letadlo za sebou. Nebylo by teda těžké se vrátit.
  • Vegetace se změnila v nějaký druh bambusu a tím pádem bylo prodírání lehčí a hlavně bezpečnější. Opatrně si sedl do listí a záda si opřel o jeden z nich. Byl unavený. Nedokázal udělat už ani krok. Jen tam seděl a prohlížel si poškrabané ruce.
  • Vyrušil ho až nějaký zvuk, který uslyšel před sebou. Podle všeho se k Honzovi něco rychle přiblížilo. Naštěstí kolem něj byla vegetace řídká, takže vyděl nejméně deset metrů před sebe. To mu bylo ale k ničemu, protože ze křoví předním vyletělo velké divoké prase. Jeho velikosti by se mohl měřit s velkým loveckým psem.
  • Honza se chtěl rychle zvednout, protože utíkal proti němu. Ale nohy neposlouchali a on se dokázal jen překulit na všechny čtyři. V ten okamžik nemělo cenu se o něco pokoušet. Divoké prase bude co nevidět u něj.
  • Vyrovnaně se svou smrtí povolil všechny svaly a podíval se na prase. To bylo už tři metry od něj a nevypadalo, že by chtělo zastavit. Ale v ten okamžik se stalo něco neuvěřitelného. Z pravé strany přilétl šíp, který se zastavil v prasečí hlavě. Celé jeho tělo se zhroutilo a zastavilo se přesně před Honzovou nohou.
  • Podíval se na místo, odkud šíp přilétl, ale nikoho neviděl. Rychle sebral všechnu sílu a začal se belhat po čtyřech co nejrychleji zpět k letadlu. Neposunul se ale ani o dva metry a před ním se objevil Tomáš, který se udiveně zeptal:
  • "Co to tu vyvádíš?" Honza si zase sednul a polohlasem odpověděl:
  • "Hledal jsem tu jedno zaběhnuté dítě, ale místo toho na mě zaútočil divočák. Někdo ho trefil šípem. Leží hned za mnou." Tomáš se udiveně podíval za Honzu a pak na něj.
  • "Ale tam žádný divočák neleží." Honza se otočil a vážně tam už žádný neležel.
  • "Tak tomu nerozumím, před chvilkou…" Větu ale nedokázal dokončit, protože se mu před očima začal vlnit obraz a v jeho hlavě si nedokázal uspořádat jedinou myšlenku.
  • Místo vegetace se všude kolem objevili samé osoby v černých pláštích a sápali se po Honzovi. Nešikovně se zvednul na nohy a utíkal, co mu nohy dovolili. Ale daleko se nedostal. Osoby v černém ho obstoupili. Neměl žádnou šanci se dostat z jejich studeného doteku slizkých prstů. Pomalu se v bezvědomí zhroutil do rudě červené krve.
Pokračování příště

Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Navždy ztraceni (3 díl))?

Ano 100% (3)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama