Krása (Bunkr)

17. června 2012 v 15:13 | LukasLongr |  Témata týdne
  • Přeji dobrý den. Připravil jsem si pro vás jako každý týden povídku. Příběh se bude odehrávat v lese, kdy se dva kamarádi budou snažit najít starý bunkr z války. V hlavní roli si zahraje Eva, které je čtrnáct let. Další postava se jmenuje Adam, který má stejně roků jako Eva. Přeji pěkné čtení.



  • Eva seděla na lavičce a dívala se na vesnický rybník. Čekala na Adama už deset minut a bála se, že nepřijde.
  • "Evo," uslyšela za sebou. Otočila se a uviděla ho.
  • "Konečně jsi tu," řekla vesele. "Máš všechno?"
  • "Tady v batohu. Můžeme klidně jít." Eva se zvedla a rozepnula svůj batoh, ze kterého si vytáhla láhev pití. Pořádně se napila a podala ho Adamovi.
  • "Co říkali rodiče? Bála jsem se, že tě nepustí."
  • "Nic neříkali. Prostě jsem odešel."
  • "Počkat. Ty jsi utekl?"
  • "Ne. Nikdo nebyl doma. Přece na ně nebudu čekat. Napsal jsem jim dopis."
  • "A co jsi do něj napsal? Počkej, budu hádat. Mami, přijdu brzy."
  • "Moc směšné. Raději jdeme." Podal zpátky láhev a podíval se k lesu. "Doufám, že se nám ten bunkr povede najít. Mohli bychom si z něj udělat vlastní."
  • "Uvidíme. Podle otce musí být někde na kopci." Oba se vydali na cestu. Vedla tam polní cesta, která se ztrácela ve tmavém lese. Zastavili se před ním a podívali se za sebe na vzdálené domky.
  • "Jsi připravená," zeptal se s úsměvem na obličeji Adam? Eva přikývla a vstoupili do lesa. Uvnitř už tak tmavý nebyl. Slunce dělalo pruhy světla a oběma to připadalo jako cesta do krásného dobrodružství.
  • Když se konečně přestali kochat, zastavili se a Eva řekla:
  • "Nesmíme se v žádném případě ztratit. Zatím půjdeme po cestě. Dokut půjdeme do kopce, tak jdeme správně."
  • "A až půjdeme z kopce, tak co," zeptal se udiveně Adam?
  • "To je nad jasné. Sejdeme z cesty a půjdeme pořád do kopce. V ten okamžik si musíme dělat na stromech značky. Určitě se neztratíme."
  • "Kolik je hodin?"
  • "Přesně 12:32. Máme dost času a jídlo jsem také nabalila. Můžeme jít." Adam a Eva se podívali na cestu před sebe a vydali se hledat bunkr. "Naučil ses už látku do dějepisu?"
  • "Asi tak z poloviny. Není zas tak těžká."
  • "Tak proč ses jí nenaučil celou?"
  • "Měl jsem málo času. Dnes se jí večer určitě doučím. Nechci dostat špatnou známku."
  • "To já jsem se jí už naučila jako báseň." Oba se zastavili, protože se cesta začala svažovat dolů. "Teď bychom měli sejít z cesty. Nachystej si stužky." Otevřela svůj batoh a vytáhla si plnou hrst. Strčila si je do kapsy a jednu zavěsila na strom.
  • "A kudy půjdeme? Mám dojem, že obě strany jsou do kopce."
  • "Já bych šla na pravou stranu."
  • "Dobře. Jdeme!" Při cestě si dala Eva záležet, aby pověsila stužky na každý třetí strom. Tím pádem šli hezky vidět a bylo jasné, kudy se budou vracet.
  • Asi po pěti minutách cesty, si Adam všiml nějaké stěny před nimi. Podíval se na Evu a vesele řekl:
  • "Asi jsme to našly. Podívej se." Eva se usmála a řekla:
  • "Máš pravdu." Rozběhli se tím směrem, a když uviděli vchod ve tvaru dveří, nebylo pochyb o existenci.
  • "Našli jsme to. To je super," řekl vesele Adam. Eva přistoupila ke vchodu a podívala se dovnitř. Byla tam taková tma, že by se dala krájet. Otevřela svůj batoh a napila se. Podala láhev Adamovi a zeptala se ho:
  • "Doufám, že jsi přinesl baterky?"
  • "Určitě. Hned je vytáhnu." Podal zpátky pití a začal prohrabávat svůj batoh. "Vzal jsem ani světlici."
  • "A kde jsi jí vzal?"
  • "Taťka jich má hromady. Neboj se, nic nepozná." Podal Evě baterku a opatrně vstoupili dovnitř. Před nimi se otevřela tak dlouhá chodba, že ani nedokázali baterky dosvítit na konec. Museli jít opatrně a dávat si pozor na hlavy, protože strop byl velmi nízko. Asi po patnácti minutách hrozné cesty přes tmavou chodbu plnou pavučin, se Eva otočila na Adama a řekla:
  • "Musím si na chvilku sednout. Už mě bolí záda."
  • "Už podle pavučin jde poznat, že tu dlouho nikdo nebyl. Možná jsme od skončení války první. Mohli bychom tu klidně najít i nějaké staré náboje."
  • "Já bych chtěla spíše najít helmu. Umyla bych si jí a dala do pokoje. Byl by to takový můj poklad."
  • "Já bych už šel. Jsem zvědavý, jak ta chodba bude pokračovat. To přece není možný. Někdy skončit musí."
  • "Dobře. Tak jdeme." Oba se zvednuli ze země a Eva se uhodila silně do hlavy. Zamotala se jí, takže se musela opřít o zeď. K jejímu překvapení se cihla posunula a ztratila ve tmě za zdí. Udiveně se podívala na Adama. "Co to bylo?"
  • "Asi je tam nějaká tajná místnost. Musíme se tam dostat."
  • "To nebude problém, jak jsi teď viděl." Zkusila se opřít o další. Všechny začali padat. Podle všeho tam byly jen naskládány. Když byli hotovy, vzal Adam baterku a zasvítil dovnitř. Světlo se zastavilo na stěně kousek od něj. Eva si také zasvítila a opatrně stoupila dovnitř. Zde byl strop už výš, takže mohla jít rovně.
  • Pomalu přistoupila na konec chodby a zjistila, že tu zatáčí doleva. Podívala se a uviděla nějaké vzdálené slabé světlo.
  • "Je tam nějaké světlo. Pojď sem," řekla Eva a už rychleji šla ke světlu. Adam jí s nadšením následoval. Než se nadáli, tak procházeli vchodem ven. Postavili se vedle sebe a nevěřícně koukali. Před nimi se objevil krásný obzor.

Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Krása)?

Ano 75% (6)
Ne 25% (2)

Komentáře

1 Kessi Kessi | Web | 19. června 2012 v 15:44 | Reagovat

Ahoj je to hezký,teda nevěděla jsem že jsem někdy šla s nějakým Adamem hledat tunel.To kvůli tomu že informace o Evě ke mě totálně sedí.. :-D

2 Longr Longr | E-mail | Web | 3. června 2013 v 16:47 | Reagovat

[1]:Tak to mě těší. Alespoň sis mohla hlavní roli více osvojit. :-D Moc děkuji za komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama