Cestování (Časem do budoucnosti)

20. června 2012 v 14:03 | LukasLongr |  Témata týdne
  • Přeji pěkný den. Já jsem si už udělal prázdniny, a tudíž budu mít více času na povídky. Dnes na téma týdne "Cestování" jsem si pro vás připravil dobrodružnou povídku s partou dětí. Erikem, Pavlínou a Eduardem. Jak už napovídá nadpis, půjde o cestování časem do budoucnosti, kde je čeká krásné, ale i nemilé překvapení. Doufám, že se vám povídka bude líbit. Přeji krásné čtení.

  • Celá parta stála na skokánku do jezera a hecovali se, kdo skočí první. Bylo to nejméně deset metrů a nikomu se do toho dvakrát nechtělo. Erik přistoupil až na kraj skokánku a podíval se dolů se slovy:
  • "Doopravdy chcete skočit?"
  • "Musíme. Proč jinak jsme sem chodili," zeptala se vystrašená Pavlína?
  • "Eduarde, co ty? Půjdeš do toho?" Eduard se zasmál a odpověděl:
  • "Nechápu, čeho se bojíte. Je to jen deset metrů a pod skokánkem je voda hluboká nejméně deset metnu. Nemůže se nám vůbec nic stát." Erik polkl.
  • "Tak dobře, ale skočíme všichni zároveň."
  • "Já souhlasím." Pavlína se podívala dolů a řekla:
  • "Ale jak chcete skočit zároveň, když skokánek je moc úzký?"
  • "Jednoduše. Já skočím první doprostřed, Erik skočí hned za mnou na levou stranu a Pavlína skočí zase na pravou. Nic není na tom těžkého."
  • "A proč mám zrovna já skákat poslední?"
  • "Chceš jít snad první?"
  • "Raději ne. Půjdu poslední." Eduard se rozběhl a při skoku stačil ještě říct:
  • "Tak jdeme!" Erik skočil hned za ním a Pavlína po malém zaváhání skočila také. Celým tělem jí projel adrenalin. Rozhodla se skočit skobu, takže celé její tělo zajelo hluboko do studené vody. Když se konečně zastavila, otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe průzračnou vodou. Byla tak čistá, že uviděla dokonce i dno. Pořádně začala pádlovat, protože jí pomalu docházel kyslík. Hladinu viděla na dotek, ale připadalo jí to jako věčnost, než se konečně vynořila a z plných plic nadechla.
  • Rozhlédla se kolem sebe a uviděla Eduarda a Erika, jak plavou ke břehu. Podívala se nad sebe na skokánek a plavala k nim. U břehu jí Eduard pomohl na břeh a vesele se zeptal:
  • "Tak co, jaké máš z toho pocity?"
  • "Bylo to super. Jen mě trochu bolí šlapky z toho nárazu," odpověděla vesele Pavlína.
  • "A ty jsi mně nevěřila. Jestli chcete zažít nějaké dobrodružství, musíte věřit."
  • "Ale na tom skokánku jsme stáli moc dlouho, budu muset jít domu."
  • "Prázdniny ještě neskončily. Zítra se sem klidně můžeme vrátit." Všichni se sbalili a vydali se k vesnici. Po chvilce se Erik zastavil a udiveně se zeptal:
  • "Nezdá se vám, že je to tu nějaké jiné?" Eduard se rozhlédl a odpověděl:
  • "Máš pravdu. Přijde mně, že jsme v jiném lese. Neměl náhodou tady končit les?"
  • "Přesně. Ani asfaltová cesta tu není. Nechcete mi snad říct, že jsme se ztratili?" Pavlíně projel mráz po zádech.
  • "To přece není možné. Známe to tu jako svoje boty," řekla Pavlína. Všichni pokračovali v cestě a udiveně pozorovali les kolem sebe. Byl prostě jiný. Nedokázali si vysvětlit proč, ale byl jiný.
  • Asi po pěti minutách Erik řekl:
  • "Podívejte. Tam je nějaká značka." Přiběhli k ní a to, co zjistili, s nimi otřáslo. Celá značka byla porostlí nějakou vegetací s názvem jejich vesnice. "Co to má znamenat? Chcete říct, že za tu chvilku, co jsme byli pryč, nám ve vesnici vyrostl les?"
  • "Spíše to vypadá, jako budoucnost," řekl udivený Eduard.
  • "To přece není možné. Vysvětli mně, jak bychom se mohli dostat do budoucnosti. Je to přece hovadina. Nemožná věc."
  • "A co když při skoku do jezera, jsme našli bránu do jiného času?"
  • "Tak mně vysvětli, proč tu nebyl i někdo jiný. Pokaždé, když někdo skočil do jezera, tak se hned vynořil. Pozorovali jsme je skoro každý den. A když si konečně řekneme, že to zkusíme také, tak se nám otevře brána do jiného času?"
  • "To netuším. Spíše mně zajímá, jak se dostaneme odtud." Pavlína přistoupila a přidala se ke konverzaci:
  • "Řekla bych, že když jsme se sem dostali skokem do jezera, tak zpátky to půjde stejně."
  • Oba se na ní podívali a Eduard řekl:
  • "Teoreticky by to mělo jít. Ale…" Větu ale nedořekl, protože mu kolem hlavy proletěl šíp, který se zabodl do stromu vedle Pavlíky.
  • "Asi nejsme vítaný druh," řekl Erik a rychle se schoval za jeden široký strom. Eduard a Pavlína ho vřele následovali.
  • "Jak to myslíš," zeptala se vystrašená Pavlína?
  • "Jestli jsme v budoucnosti, tak tu může klidně dominovat jiný druh."
  • "Jedna dobrá zpráva za druhou. Co budeme dělat?"
  • "Měl bych jeden nápad. Budeme utíkat." Eduard se podíval směrem ke střelci. Nestačil ani zaostřit a šíp mu proletěl kolem hlavy tak blízko, že mu rozřízl tvář. Rychle si lehl na zem a řekl:
  • "Musíme jít. Jdeme!" Všichni zároveň se zvedli a utíkali, co jim nohy stačily, zpátky k jezeru. Kličkovali mezi stromy a snažili se utíkat co nejvíce u země. Čekali, že jim kolem hlav budou létat šípy, ale nezpozorovali ani jeden. Za dvě minuty se dostali k jezeru a nachystali se ke skoku.
  • "Doufám, že jsi měla pravdu," řekl Eduard a připravil se ke skoku. "Zase stejné pravidla. Jdeme na to!" Otočil se k jezeru a nachystal se ke skoku. Celou nohou mu ale projela neuvěřitelná bolest a on se s křikem a šípem v noze svalin na zem. Erik a Pavlína ho chytli z obou stran a skočili do studené vody.
  • Všichni otevřeli oči a čekali pádlovat rukama na hladinu. Doplavali ke břehu, kde Eduard pomohl Pavlíně se slovy:
  • "Tak co, jaké máš z toho pocity?"
  • "Bylo to super. Jen mě trochu bolí šlapky z toho nárazu," odpověděla vesele Pavlína.
  • "A ty jsi mně nevěřila. Jestli chcete zažít nějaké dobrodružství, musíte věřit."
  • "Ale na tom skokánku jsme stáli moc dlouho, budu muset jít domu."
  • "Prázdniny ještě neskončily. Zítra se sem klidně můžeme vrátit." Všichni se sbalili a vydali se k vesnici. Když k ní dorazili, tak se rozloučila a každý se vydal domů.

  • Po skoku do jezera se každý dostane do budoucnosti, ale při návratu si nic nepamatuje a k tomu neuběhla ani sekunda času. Všichni se vždy vrátí a při dalším skoku pokračuje jejich dobrodružství. Děkuji za pozornost.

Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Cestování)?

Ano 85.7% (6)
Ne 14.3% (1)

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 20. června 2012 v 14:21 | Reagovat

Pěkně napsáno, moc se mi to líbí. Originální nápad, že při skoku do jezera se dostanou do jiného času. :)

2 Stik Stik | 21. června 2012 v 13:19 | Reagovat

Ahoj, zajímavá povídka, sice klasická zápletka, ale pěkně zakončená :) ;-)Originální nápad je ale každopádně ztráta paměti po skoku do jezera :)

3 Lilly Lilly | E-mail | Web | 21. června 2012 v 14:44 | Reagovat

Mne sa to fakt páčilo! Máš veľmi dobrý štýl písanie, je to také čtivé.
P.S. - Máš nádherný blog!

4 Angel of Phantasm»Mycaelis Angel of Phantasm»Mycaelis | Web | 21. června 2012 v 16:27 | Reagovat

Fakt super :) Je to také milé :)
P.S. - Fajný blog

5 Kessi Kessi | E-mail | Web | 21. června 2012 v 16:37 | Reagovat

hezký :-)

6 Anett Anett | E-mail | Web | 22. června 2012 v 17:15 | Reagovat

celkem povedené

7 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 23. června 2012 v 14:56 | Reagovat

[1]:Sám jsem se divil, co jsem vymyslel a děkuji.

[2]:Děkuji.

[3]:Ta to moc děkuji.

[4]:[5]:[6]:Děkuji.

8 Cornelia Cornelia | Web | 25. června 2012 v 20:04 | Reagovat

líbí se mi to!

9 Rony Rony | Web | 26. června 2012 v 17:49 | Reagovat

Čau Luky, dlouho jsem tu nebyla, ale fíha, vůbec ses nezměnil, furt píšeš peckově!! A tohle je vážně bomba :-) ;-)

10 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 11. července 2012 v 16:06 | Reagovat

Tak toto bol super nápad, čakala som, čo sa z toho vykľuje, ale myslím si, žeby to bol super námet aj na román. Vážne, neuvažoval si ešte nad tým?

11 Eveleen Eveleen | E-mail | Web | 13. července 2012 v 20:26 | Reagovat

Wow! Nečekala jsem, že se do toho tak začtu... ale, sedím a hledím na monitor. Zápletka byla skvělá, co se skoku týče, už jsem se setkala s filmy i knížky, kde skok taky bral do budoucnosti nebo minulosti. Skvěle zpracované a čtivé! Jen tak dál.

12 Longr Longr | E-mail | Web | 3. června 2013 v 17:04 | Reagovat

[8]:Díky.

[9]:Tak to jsem rád. Doufám že nezklamu.

[10]:Teď se budu věnovat "Navždy ztraceni". A potom uvidíme. Díky za komentář.

[11]:Zajímalo by mě, jaké knihy a filmy myslíš. Žádné totiž neznám. Jinak díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama