Navždy ztraceni (2 díl)

1. května 2012 v 17:00 | LukasLongr |  Navždy ztraceni
  • A máme tu druhý díl uspěšné povídky "Navždy ztraceni". V prvním dílu jsme se seznámili se třemy kamarádi, kteří letěli na dovolenou do Austrálie. Z neznámích důvodů odešel motor. Letalo začalo rychle klesat na neznámí ostorov. Přeji pěkné čtení.

10. 6. 2011
7:55
(2 díl)
  • Když otevřel oči, uviděl rozmazanou vegetaci. Bolelo ho celé tělo a nejvíc hlava. Pomalu se rozhlédl, kde vlastně je. Ležel vedle letadla, opřený hlavou o strom. Uvědomil si, že pád letadla přežil.
  • Před Honzou se objevil Tomáš, který se zděšeným výrazem řekl:
  • "Jak jsi na tom? Bolí tě hlava?"
  • "Hlava mě bolí hodně. Ale otřes mozku určitě nemám. To bych poznal," odpověděl unavený Honza.
  • "Tak to jsem rád, že se ti nic nestalo. Měl jsem o tebe velký strach. Vypadal jsi špatně."
  • "A kde je Tereza?" Tomáš svraštil čelo.
  • "Té nic není. Jen je trochu otřesená. Zvrací někde u stromu. Asi to na ní bylo moc."
  • "Tak to jsem rád, že jsme všichni v pořádku. Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?"
  • "Vůbec netuším kolik je hodin, ale podle mě asi patnáct minut." Honza s těží zvednul ruku, aby se podíval. Rafičky ukazovali 8:23. Tomáš se podíval také a pokračoval. "No, těch patnáct minut to bude. Odhad mám dobrý. Teď si odpočiň. Musíš nabrat síly." A odešel.
  • Opřel si opatrně hlavu. Nestačil ale ani zavřít oči a někdo ho oslovil:
  • "Můžeš mě jít pomoct?" Byl to starý muž. "Potřebuji odnést z letadla jednu ženu. Neunesu jí." Honza se pomalu postavil na nohy a chvilku vyrovnával rovnováhu se slovy:
  • "Uvidíme, jestli jsem toho vůbec schopný. Ale vypadá to, že ano." Oba vešli do letadla, kde přistoupili k mladé ženě. Seděla v sedadle a držela si zakrvácenou nohu.
  • "Přivedl jste si pomoc," zeptala se žena a podívala se na Honzu. V jejím hlase šel slyšet strach, bolest a utrpení.
  • "Musíte ale spolupracovat," odpověděl muž, který jí chytnul kolem pasu. "Až bude na nohou, chytnete jí z druhého boku. Musíte být ale rychlí, dlouho jí neudržím." Muž zabral a nadzvedl jí. Žena bolestivě zasténala, ale zabrala také. Honza jí chytnul z druhého boku a pomalu se sunuli z letadla. Venku jí položili ke stromu, u kterého předtím ležel Honza. Žena si oddechla a řekla:
  • "Děkuji. Sama bych to určitě nezvládla."
  • "Teď ale musím jít za svou ženou. Doufám, že jí tady pohlídáš? Jak se jmenuješ," zeptal se muž Honze?
  • "Já jsem Honza."
  • "Karel." A oba si podali s úsměvem ruce. "Tak zatím"
  • "Nashle." Sednul si vedle ženy a podíval se jí na nohu. "Bolí to hodně?" Žena se usmála a odpověděla:
  • "Určitě míň, než za cesty sem. Asi jí budu mít zlomenou. Jsem zvědavá, co budu dělat, jestli nás rychle nenajdou."
  • "S takovými úvahy si nedělejte starosti."
  • "To máš pravdu." Lehce se na Honzu usmála. "Jmenuji se Eva."
  • "Já Honza, jak jsi už určitě slyšela."
  • "Mohla bych mít na tebe takovou malou prosbu," zeptala se po chvilce ticha?
  • "No určitě."
  • "Mám docela žízeň a vodu mám v batohu, nad mým sedadlem. Byl bys tak ochoten, mi jí přinést."
  • "Určitě. Hned jsem tady." Opatrně se zvedl. Naštěstí už nohy poslouchali a hlava ho nebolela. V letadle nebylo ani živáčka. Představoval si, jak tu každý bude hledat svůj batoh a místo toho, byli všichni před letadlem, kde si pomáhali navzájem.
  • Přistoupil k sedadlu, kde Eva seděla, a podíval se po něm. Ale místo všude přítomného harampádí ho nikdy neviděl. Musel při nárazu někam padnout. Podívala se do přední části letadla. Problém byl, že tam na hromadě ležela spousta batohů a kufrů. Bylo nemožné ho najít.
  • Začal je přehrabovat. Napadlo ho, že by na něm mohl být štítek se jmenovkou. A měl pravdu. U třetího batohu našel jméno Eva Skalická.
  • "Čau. Hledáš svůj batoh," uslyšel najednou za sebou Tomáše?
  • "Batoh hledám, ale můj není. Nesu to jedné ženě. Zlomila si nohu," odpověděl Honza.
  • "A co ty. Jak ti je?"
  • "Už mě ani hlava nebolí. A co Tereza?"
  • "Už se uklidnila a odpočívá. Musel jsem jí trochu uklidňovat. Je na tom psychicky špatně."
  • "Jdeš se mnou?"
  • "Ne. Půjdu raději za Terezou. Zdar."
  • "Tak Čau." Sebral batoh a šel za Evou. Když ale vyšel z letadla, uviděl nějaké malé dítě, jak se ztrácí za křovím. Rychle se rozběhl tím směrem, aby se náhodou neztratilo.
Pokračování příště
Poznámka:
Reklamy, otázky, poděkování, ..., které nesouvisí s článkem, pište prosím do článku "Reklamy, připomínky, ...". Odkaz zde, nebo v menu blogu. Děkuji za pochopení.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Navždy ztraceni (2 díl))?

Ano 83.3% (5)
Ne 16.7% (1)

Komentáře

1 Evča Evča | Web | 4. května 2012 v 6:51 | Reagovat

Velmi pěkné :) jsem moc zvědavá na pokračování :)

2 mojebedriska mojebedriska | Web | 14. května 2012 v 18:35 | Reagovat

Nemůžu se dočkat pokračování :)

3 Satine Satine | Web | 18. května 2012 v 14:05 | Reagovat

Ještěže jsi zanechal komentář na mém blogu, už jsem úplně zapomněla na tuhle povídku, jejíž první díl mě tak zaujal. Pokračuje to dobře, jsem zvědavá, co budou dál dělat na tom neznámém ostrově, je to vážně zajímavé. Asi si Tě dám do oblíbených odkazů, pokud to teda nevadí, abych věděla o tom, až vyjde další díl či cokoliv jiného zajímavého.

4 Longr Longr | E-mail | Web | 3. června 2013 v 12:02 | Reagovat

[1]:To já jsem zvědaví taky, co se v mé hlavě vyplodí. :D Díky za komentář.

[3]:Určitě mně to nevadí, klidně si mě přidej. Díky moc za pěkný komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama