Docela opuštěný srub (1 díl)

17. března 2012 v 17:00 | LukasLongr |  Povídky(Smutné)
  • A je tu první povídky, žánru smutná. Bude to o mladém páru, který najde starý opuštěný srub. Problém bude, že nebude opuštěný. Doufám, že se vám bude líbit. Pěkné čtení. "LukasLongr"

  • Za jednoho krásného slunečného odpoledne, se hluboko v lese procházel mladý pár. Jmenují se Honza a Pavlína. Oběma je 17 let a jsou na stejné základní školy. Každý pátek chodí na procházku odpočinout si od celého světa. Mají se tak rádi, že bez sebe neudělali ani krok. Jen tak se drží za ruce a povídají si.
  • "Měli bychom zítra udělat tu slohovou práci," řekla Pavlína.
  • "Já jí asi budu dělat až v neděli. V sobotu nebudu mít čas, protože musím jít na trénink."
  • "To říkáš pokaždé a děláš to v pondělí ráno. Já být tebou, tak si pro jednou udělám úkol poctivě doma." Honza ale neodpovídal, protože zahlédl rozpadlí dřevěný srub.
  • "Koukni se, tam se musíme podívat. Určitě tu nikdo nebude. Kdo by na takovém opuštěném místě mohl bydlet."
  • "Já bych raději nikam nelezla. Co když to na nás spadne?"
  • "Tak počkej tady. Já se jenom podívám. Mohli by tam být nějaké cennosti." A rozběhl se ke srubu. Pavlína se váhavě rozhlédla a utíkala za Honzou.
  • Pomalu se přiblížili ke dveřím a Honza zaklepal. Chvilku čekali, a když se nikdo neozval, chytnul za kliku. Dveře se skřípotem povolili a otevřeli se. Oba nahlédli dovnitř.
  • Všechny okna byly zatlučeny dřevěnými prkny, takže neviděli nic víc, než pruhy světla, procházející přes mezery. Pavlína naznačila, aby jí pustil a vešla do domu první. Honza se podíval ven, jestli je nikdo nepozoruje a pomalu za sebou zavřel.
  • "Vidíš něco," zeptal se potichu? Pavlína se na něj otočila se slovy:
  • "Před námi jsou dveře. Můžeme se ale pokusit prvně najít nějakou svíčku."
  • "A co se podívat po elektřině. Jestli tu je, tak bychom mohli rozsvítit."
  • "Nevím jak ty, ale já jsem si žádných elektrických drátů venku nevšimla. Jedině, že by byli v zemi." Najednou něco Honzovi prohvízdlo kolem ucha. Ve stěně to nechalo díru, kterou v proužku světla svítilo slunce. Oba se rychle lehli na zem. Bylo jasné, že mu kolem ucha prolétla kulka ze zbraně.
  • Pavlína se odplazila ke dveřím a otevřela je. Za mini byly schody, které podle všeho vedli do sklepa.
  • "Rychle pojď sem, jsou tu schody," řekla a rozběhla se po nich. Honza se zvednul a utíkal za ní. Najednou se ale prudce otevřel hlavní vchod a dovnitř někdo něco hodil. Během sekundy ho ohlušující rána a oslepující světlo položili na zem.
***
  • Když se probudil, zjistil, jakou spoušť to napáchalo. Celá podlaha se utrhla a spadla do sklepa. Honza byl naštěstí v pořádku, takže se pomalu posadil a rozhlédl se pořádně kolem sebe. Špatně viděl a pištělo mu v uších. Musel se ale postavit a začít hledat Pavlínu. Šla do sklepa o něco dříve a Honza se začal bát, jestli to náhodou na ní nepadnulo.
  • Najednou se v jednom tmavém rohu něco pohnulo, byla to lidská postava. Pomalu se zvedla a podívala se Honzovým směrem.
  • "Pavlíno, jsi to ty," zeptal se Honza potichu? Ale místo odpovědi se osoba proti Honzovi rozběhla a uhodila ho pěstí přímo do nosu. Honza se svalil na zem. Už se chystal na další ránu, ale místo toho se na něj bezvládně položil.
  • Před Honzou stála Pavlína, která ho bouchla do hlavy. Rychle odtáhla tělo a pomohla Honzovi na nohy.
  • "Objevila ses tu v pravou chvíli. Už jsem myslel, že mě zmlátí," řekl Honza.
  • "Věděla jsem o tobě, už když ses propadl. Problém byl ten, že jsem věděla i o něm."
  • "Teď se musíme odtud nějak dostat. Až se probudí, tak nám určitě nepoděkuje."
  • "Nahoru se ale nedostaneme. Jediná cesta je asi za těmi dveřmi. Mohlo by to vést napovrch." Ukázala do tmavého rohu. Vzala Honzu za ruky, aby mu pomohla. Naštěstí byli otevřené.
  • Za nimi byla asi 100 metrů dlouhá chodba se světlem na konci. Rychle se rozběhli. Konečně doběhli nakonec. Byl tam žebřík, zakrytý poklopem. Pavlína vylezla nahoru a zabrala. Naštěstí byl lehký.
  • Honza se vydal hned za ní. Pomohla mu ven a rozběhli se rychle od srubu. Už byli daleko a oba se zastavili. Pavlína si sedla se slovy:
  • "Tak to bylo o fous. Ale co teď budeme dělat. Když to někomu řekneme, tak se dozví, že jsme se vloupali do cizího srubu."
  • "Ale on po nás vystřelil a podle všeho i hodil granát. Nevím, jak se tady u něj chrání osobní majetek, ale tohle trochu přehnal."
  • "Jak myslíš. Tak radši…" větu nedokončila, protože uviděla, jak někdo vylezl z tunelu. Namířil na ně zbraní a vystřelil. Kulka se zaryla do blízkého stromu. Oba začali rychle utíkat. Za sebou uslyšeli další výstřel.
  • Honza se oddělil od Pavlíny, protože se museli rozdělit. Uslyšel další výstřel. Kulka se mu zavrtala do stehenní nohy a on se svalil na zem. Příšerně to bolelo. Musel se ale zvednout a utíkat dál.
  • Další výstřel. Tentokrát hned za Honzovou hlavou. Uviděl Pavlínu, jak se svalina na zem a najednou ho někdo zezadu uhodil do hlavy.

Pokračování příště
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek (Docela opuštěný srub (1 díl))?

Ano 88.9% (8)
Ne 11.1% (1)

Komentáře

1 Evča Evča | Web | 3. dubna 2012 v 11:01 | Reagovat

Moc hezké :)

2 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 3. dubna 2012 v 16:53 | Reagovat

[1]:Díky moc. Konečně někdo, komu se to chtělo číst.

3 Lucka Lucka | Web | 21. dubna 2012 v 21:22 | Reagovat

Povedlo se :-) Jdu číst další :D

4 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 7:05 | Reagovat

[3]:To jsem rád.

5 Lucka Lucka | Web | 24. dubna 2012 v 18:18 | Reagovat

[4]: ;)

6 mojebedriska mojebedriska | Web | 14. května 2012 v 18:19 | Reagovat

Super, hned jdu na další část ;)

7 Kuře114 Kuře114 | Web | 30. května 2012 v 14:30 | Reagovat

To je vážně dobré! Jsi spisovatel? No nádhera! Jdu číst další díl!!!

8 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 30. května 2012 v 15:26 | Reagovat

[6]:Děkuji.

[7]:Spisovatel nejsem. To už poznáš podle chyb. Moc děkuji.

9 -Sweet Strawberry- -Sweet Strawberry- | Web | 17. června 2013 v 22:52 | Reagovat

brr.. děsivé a smutné, jinak suprově píšeš! ;)

10 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 18. června 2013 v 8:26 | Reagovat

[9]:Snažil jsem se, aby to děsivé a smutné bylo. Díky.

11 MissNothing MissNothing | 11. července 2013 v 16:49 | Reagovat

Děsívé a čtivé, že mě to až nutí si přečíst další část. Jen jsem se teda musela pousmát nad pojmem "stehenní noha" :-D A jinak máš pěkný blog, moc se mě líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama